Ministerstvo školství – pomocník nebo překážka?
Dlouho „bojuje“ proti expandování soukromých škol a snaží se naplnit školy státní. Vlastně to ze strany státu dává smysl, nemyslíte?
– Nedává. Potírání soukromých škol bývá mnohdy odůvodňováno nízkým počtem studentů ve státních školách nebo zbytečnou segregací společnosti již v dětském věku. Ministerstvo má ve výsledku sklony snižovat dotace a narušovat tak zatím (relativně) vyvážený systém soukromého vzdělávání.
Zaplatíme víc
Jen se zamysleme, snížení dotací způsobí nedostatek (nebo minimálně radikální pokles) financí v rozpočtu soukromé školy. Rozpočet se tedy celkově snižuje a klesá, mzdy učitelů v takových školách by však ideálně poklesnout neměly, pokud si tedy škola hodlá zaměstnance udržet. Pro školu poté existuje pouze jediné východisko – školné, a to konkrétně jeho navýšení.
Následně bude pro rodiče o něco jednodušší rozhodování. Jestliže dříve váhali, teď mají jasno – na scénu přichází sektor státních škol, které nabídnou vzdělávání prakticky „zadarmo“.
Jeden velký oxymóron
Proč tedy tak často rodiče vybírají placené soukromé školy, zatímco by mohli svá dítka poslat do školy státní a nechat tak děti vzdělávat „zadarmo“? Na vině je nejspíš stát; pokud by přeci vzdělávání ve státních školách netrpělo absencí kvalitní práce, neexistoval by racionální důvod zbytečně přihlásit studenty do škol soukromých.
Mzda rovná se výsměch
Spousta ambiciózních učitelů odchází do soukromých škol kvůli jediné základní věci, totiž kvůli mzdě. Nic si nenalhávejme, povolání učitele je jedno z těch vůbec nejdůležitějších, a přesto nedoceněné. Žijeme totiž v době, kdy nejcennější komoditou se stala právěinformace. Ministerstvo by tedy místo absurdních posunků s regulací přísunu dotací mělo pomýšlet na zvýšení mezd učitelů ve státním sektoru, protože kdo jiný nás bude učit?